BIOGRAFIE

Malíř, grafik a výtvarník Pavel Herman se narodil v Jeseníku, vyrůstal v Loučné nad Desnou, od roku 1968 žil v Lošticích. Byl spolupracovníkem ak. Malíře Luboše Bartoše, spolurealizoval několik výtvarných děl, které tvořily výtvarné dořešení interiérů i exteriérů nových architektur. Od roku 1988 byl členem ČSVU a od roku 1988 žije a tvoří v Trnavě

Pavel Herman patří k lidem, na kterých je jasně vidět, že to co dělají, dělají s láskou. Výtvarné umění mu učarovalo již v mladé věku. Byl velmi blízkým spolupracovníkem Luboše Bartoše a to především při realizacích výtvarných děl v technikách vitráže, mozaiky, intarzie ale i u děl z kovu a textilií. Díla, na kterých se Pavel Herman podílel dodnes dotváří interiéry i exteriéry mnoha staveb na Moravě.

Tématicky je tvorba Pavla Hermana široká a nezahrnuje jen městské a přírodní scenérie. Stejně lákavým tématem je pro něj žena - přesněji ženská postava. Pokud jde o zátiší, dává přednost především květinám a hudebním kompozicím. Tato tři témata dal autor do pěkné souvislosti, když řekl: "Do krajiny patří člověk, protože jsem muž, můj obdiv patří ženě, k ženě patří kytice a kytice je jen detail přírody. Je to vlastně koloběh, který se stal středem zájmu autora.

Pavel Herman není epickým malířem. Je to lyrik v pravém slova smyslu. Jde mu především o odhalení dojmu z atmosféry daného výjevu, přičemž je spíš melancholik, než realista. Ve svých obrazech zachycuje smutek, samotu, touhu, očekávání....takto jsou vnímány i jeho díla, která se týkají tzv. "každodenních všedních okamžiků ze života" (žena obouvající si boty, žena po koupeli, akty...).

Tento lyrismus je příčinou Hermanova přístupu k postavě. Vše, co není na obraze důležité (reálné prostředí, interiér pokoje či místa) je abstraktní částí malby, vyjádřené pouze tahy štětce. "Reálným" se stává autor až ve vyjádření ženské postavy a velmi často ženská tvář je až portrétově propracovaná.

Tento způsob ztvárnění aplikoval i na zátiší a je v podstatě přítomný ve všech jeho obrazech. Z abstraktní plochy vystupují konkrétní tvary vázy a květů (lilií, růží, slunečnic...).

Jako krajinář mnohokrát zachycoval atmosféru přírody. Dramatičnost přírodních scenerií umožňuje malíři vyjadřovat se uvolněněji. Pavel Herman pracuje více méně technikou pastózní malby a na vyjádření dynamiky sáhne i po špachtli. V práci se štětcem to nahrazuje ráznými tahy (například obloha před bouřkou). Jeho obrazy mají napětí i klid, oboje vyjádřené v abstraktní i konkrétní části.

Barevnost obrazů Pavla Hermana je jeho typickým rysem. Miluje monochromatičnost, i když to neznamená, že by všechny jeho obrazy byly laděny do odstínů jedné barvy. Rád používá i kontrasty barev zelené a oranžové, modré a hnědé. Tam, kde to téma vyžaduje, rozpracuje i širší barevnou škálu. Sám se vyznává ze své obliby k jarním a podzimním scenériím a s nimi spojenými barvami. Pokud tedy vysledujeme v jeho obrazech opakující se odstíny okru, hnědé, oranžové, smaragdové zeleně nebo pařížské modré ve spojení s neutrální bílou a černou, je to logický základ jeho barevného cítění.

Pavel Herman není jen malíř, ale věnuje se i grafice. Upřednostňuje praktický, menší formát a techniku suché jehly s monotypem nebo techniku algrafie.Obě tyto techniky umožňují autorovi vyjadřovat se podobně jako v malbě. Tedy kombinací abstraktního barevného pozadí a konkrétních tvarů postav či předmětů zátiší.

Jako výtvarník se ale Pavel Herman nevzdal ani práci s materiály a krom Šumperska realizoval zejména v Trnavě několik monumentálních děl.

Tvorba Pavla Hermana nechce vnášet do života další otázky či nepokoj. Nemá být ani žádnou výstrahou ani mementem. Chce přinést harmonii a klid, možná i trochu melancholie, kterou je každý z nás občas zasažen. Přichází s barevností, která lahodí jeho oku a zachytává atmosféru na první pohled všedních věcí. Tím, že je dokáže zachytit v průběhu jejich plynutí a přenese je na plátno, povýší tento moment z obyčejného na přinejmenším zajímavý. Je malířem, který diváka osloví. Není náhodou, že i psychotronici řekli, že jeho obrazy jsou doslova nabité pozitivní energií.

PaedDr. Simona Jurčová

Fotogalerie